boloňské špagety

dostala jsem chuť na klasiku. boloňské špagety. tak jsem si je dneska dopřála. se skleničkou šampusu s aperolem. a bylo to výborné, jen jsem zase neodhadla množství a najedl by se z toho regiment vojáků. no, třeba to jednou vychytám a zvládnu si uvařit jen pro sebe.

ingredience:

75 g sojového granulátu

1 cibule

1 mrkev

1 stroužek česneku

1 plechovka krájených rajčat

trocha protlaku

sladká paprika

provensálské bylinky

sůl a pepř

"špetka" hnědého cukru

mleté lněné semínko

trocha rukoly

1) sojový granulát uvaříme podle návodu.

2) mezitím, co se granulát vaří, nakrájíme cibuly na jemno, nastrouháme mrkev nahrubo. na pánvi rozpálíme dostatečné množství olivového oleje a cibuly s mrkví restujeme asi 5-7 minut. někdy ke konci přidáme prolisovaný česnek (ten by se neměl smažit moc dlouho, jinak zhořkne).

3) sójový granulát dostatečně vymačkáme a přidáme k cibuly a mrkvi. dále smažíme. tohle může chvíli trvat, ale v granulátu je dost vody, tak je potřeba, aby se všechna vypařila a granulát byl hezky osmažený.

4) zatímco se směs smaží, dáme vařit vodu a uvaříme celozrné bezvaječné těstoviny podle návodu.

5) přisypeme sladkou papriku a necháme chvilku osmažit, ona se pak krásně rozvine její vůně. kdo má rád pikantní, může přidat chilli podle chuti. já dneska vynechala. přidáme konzervu s rajčaty, malý protlak a provensálské bylinky podle chuti. pokud máte doma "živé", bude to určitě ještě aromatičtější a lepší. já přidávám ještě tak půl kávové lžičky cukru, přijde mi, že zvýrazní všechny chutě. necháme na mírném planemi chvíli probublávat.

6) slijeme špagety, dáme na talíř a polijeme omáčkou, přidáme rukolu na ozdobu a posypeme lněným semínkem. kdo má na drobno nasekané madle, šup tam s nimi.

7) zdlábnout

to jen ukázka toho, jak může veganské jídlo vypadat.a jak chutná? výborně, vřele doporučuji vyzkoušet, třeba jako alternativu.

tak já si taky řeknu svoje ke zdražování vajec

davová hysterie, zdražují se vejce. český spotřebitel se nechává masírovat bulvárem a k situaci se vyjadřuje kde kdo. a ano, zase padají slova jako, tohle by si jinde nikdo nedovolil, vejce jsou u nás nejdražší a další hloupé plky, kterými se čecháček rád ohání. není to pravda. vejce u nás vždy byla levnější než na západě. předpokládám, že se na tom nic nezměnilo, ale kdo ví, vejce už nějakou dobu nejím, takže ani neznám ceny. co mě ale zaráží nejvíc a také dost deprimuje, je spíš fakt, že se zase češi jen hádají o ceně vajec. ale nikoho už nezajímá, odkud vejce pochází. je mi z klasického českého spotřebitele na blití. tak se schválně podívejte v německu, kterých vajec je v regálech nejvíc? a co si lidé nejčastěji kupují. neznám osobně z němců nikoho, kdo by kupoval vejce nosnic v klecích. taky jich je v nabídce nejméně. většina lidí kupuje od nosnic z podestýlky a velká část dokonce bio. samozřejmě za vyšší cenu. zahraniční spotřebitel je mnohem uvědomilejší a náročnější.

a to vůbec nemluvím o tom, že skutečná hodnota vajec by měla být mnohem vyšší. cena celého průmyslu točícího se kolem masa-mléka-vajec je jen další ukázkou toho nejneuvěřitelnějšího barbarství, kterého je člověk schopen. ceny jsou tlačeny uměle dolů na úkor kvality života zvířete. je pro mě nepochopitelné, že někdo vůbec podporuje něco tak nechutného, jako držení zvířete v pidi kleci, kde se ani nemůže pohnout a jen snáší jedno vejce za druhým. tohle je proti přírodě. tohle je proti mému chápání. tohle je proti mému přesvědčení.

takže bych tady všem, kteří se dohadují o ceně vajec vzkázala: jděte do prdele a když vám to přijde moc, přestaňte ty vejce žrát, zamyslete se prosím nad tím, jestli je opravdu potřeba konzumovat tolik vajec a jestli by nebylo lepší místo kvantity volit kvalitu.

hitlerovy děti

jeden svět. tolik filmů jsem chtěla vidět a jako vždy jsem byla ráda, že jsem stihla alespoň jeden. vítězný snímek hitlerovy děti. dokumentární film izraelského režiséra chanocha ze'eviho. nebudu se bavit o kvalitě filmu z pohledu kamery apod., tomu stejně nerozumím. spíš mi jde o výpovědní hodnotu filmu. velmi otevřené zpovědi vnuků, dětí a jiných blízkých příbuzných nejvyšších posluhovačů režimu adolfa hitlera. všichni mají jedno společné, přestože oni nic neudělali, nesou si pocit viny za to, že jsou součástí rodiny, která se podílela na největší genocidě v dějinách lidstva. každý se s tím vyrovnává po svém, bettina göring se, stejně jako její bratr, nechává sterilizovat, aby na svět nemohl přijít žádný další potencionální masový vrah, praneteř heinricha himmlera katrin se provdala za izraelce a ke všemu napsala knihu, za kterou byla velkou částí rodiny odsouzena. syn hanse franka niklas napsal dvě knihy, ve kterých vlastně svého otce popravil podruhé a to on sám. dnes objíždí školy a poukazuje na nebezpečí, sám skeptický k německému národu, kterému nevěří. nejzajímavější postavou je vnuk rudolfa hesse rainer, sám žurnalista, který se svým izraelským kolegou podstupuje cestu do osvětimi. zde je předhozen stádu mladých izraelců, kteří ho pranýřují. jediný, kdo za ním přijde, je starší muž, doprovázející tuto skupinu, který sám přežil osvětim, s tím, že mu chce podat ruku a že on přece není tím, kdo by se měl vinit. on přeci nic neudělal.

toť ve zkratce popis filmu. film byl jednoznačně hodně emotivní. tito lidé se narodili do rodin, díky kterým si nesou celoživotní stigma. celá německá společnost se do dneška vyrovnává s následky holocaustu, ale tihle lidé musejí ještě víc. jsou nuceni přijmout nějaké stanovisko. jak milovat rodiče, prarodiče, když znají pravdu? a kde je ta hranice mezi láskou k vlastním rodičům a nenávistí kvůli tomu na čem se podíleli? u většiny z těch, kteří ve filmu vystoupili to vedlo až k zavržení své rodiny.

co se mi bytostně nelíbilo, bylo předhození rainera hösse pubertálním izraelským výrostkům. čeho tím chtěl režisér docílit? a doslov toho izraelského žurnalisty byl víc než jen trapný. říká něco ve smyslu toho, že ho to stejně nezajímá, že to bylo příliš rychlé. a že některé otázky nikdy nebudou dořešeny. pokud jsem to tak dalece pochopila. dalším nedostatkem, který sice nemá se samotným filmem  co do činění, jsou titulky. díky tomu, že to bylo v němčině, nebyla jsem nucena titulky číst. stejně mi to nedá a vždycky se alespoň občas kouknu, abych zhodnotila jejich úroveň. troufám si tvrdit, že bych to zvládla líp. marnost a trapnost.

šílená krev (verrücktes blut)

dneska jdu po dlouhé době do divadla. na nové scéně hrají šílenou krev, inscenaci, která vyvolala velké emoce a stala se v německu událostí loňského roku. Mladá učitelka poté, co odebere jednomu ze svých studentů zbraň si svoji multietnickou třídu vezme jako rukojmí. těším se a jsem zvědavá.

teď ale zásadní otázka? jaký je správný dresscode pro novou scénu, neboli, co si mám vzít na sebe? jsem naprosto bezradná a nechci být ano overdressed ani underdressed. poraďte prosím.

retro cool in mitte

zbožňuju berlín, to už jsem psala tolikrát. nedávno jsem objevila na süddeutsche zeitung tuhle věc, která mě naprosto dorazila. je o mé oblíbené čtvrti mitte (to je ta kolem alexaderplatzu). a tahle písnička snad popisuje všechna klišé o mitte. krásná recenze zde. (jo a jak ten klip tak ta písnička jsou naprosto úchylný a naprosto nevystihují můj hudební vkus.... ale prostě ten text!)

mitte zu verarschen ist an sich auch wieder ziemlich mitte-style.

 

the durags – yeah yeah

dass mein hodensack so schwitzt                         
weil meine hose so eng sitzt                         
das find ich stark                                          
ich bin im weinbergspark
                        
dass mir milch im schnauze hängt                     
und somit blicke auf mich lenkt               
das macht mich stolz                               
ich bin im oberholz
                                            
dass ich nachts kein durchblick hab              
weil ich sonnenbrille trag                                
das find ich schick                                          
ich bin im picknick
                                       
keine schuhe sind zu bunt                                
keine leggins ist zu grell                                     
ich geh nachts ins white trash                            
find den justice halb fresh

denn ich bin retro cool in mitte                          
was will man mehr?                                         
ich bin retro cool in mitte                                  
oh yeah oh yeah
                                            
was ist das für ein cooler boy             
der sieht aus wie erlend øye                        
der versteht echt was vom trend   
ich bin im weekend
                                      
wir diskutieren über style,                               
wir finden trucker cappies geil,                   
wir finden mainstream richtig schlimm,
wir fahren ins kim

ich finde seine masche cool
er findet meine tasche cool
wir kommen uns langsam richtig nah
wir gehen zum luxa

seine schuhe sind echt bunt
meine leggins ist echt grell
danach wie immer ins white trash
wir sind retrosexuell

wir sind retro cool in mitte
(auch in prenzlberg)
was will man mehr?
 wir sind retro cool in mitte
oh yeah oh yeah
wir sind retro cool in mitte
(auch in prenzlberg)
was will man mehr?
 wir sind retro cool in mitte
oh yeah oh yeah

nejlepší řeč, kterou jsem kdy slyšela

dlouho jsem si nenašla čas se na tohle video podívat, protože má něco přes hodinu, ale je to asi nejlepší řeč, kterou jsem kdy slyšela. zamilovala jsem se do tohohle člověka, stal se z něho můj vzor. gary yourofsky - aktivista za práva zvířat.