mít tak svojí zeměloď

zeměloď (z anglického earthship). zní to jak z nějaké science fiction. a ono to tak vlastně i trochu je. domy, které jsou nejen krásné, ale zcela nulové a ještě k tomu recyklované. (nulové domy jsou ty, jejichž spotřeba tepla pro vytápění se blíží nule a které své energetické potřeby plně saturují ze svých vlastních zdrojů. lepší varianta pasivního domu.) ke všemu jsou tyhle domy stavěny z odpadu. z pneumatik, plechovek od piva, skleněných i pet lahví. nemá cenu se dlouze rozepisovat o tom, jaké problémy měl architekt michael reynolds při výstavbě svých krásných zemělodí. jednalo se hlavně o problémy s legislativou, protože energetickým koncernům se pochopitelně nelíbilo, že on u svých domů nepotřebuje žádnou infrastrukturu. že se jeho domy postarají sami o sebe. i česká republika má svojí zeměloď, zeměnku, která stojí v posázaví a bude sloužit veřejnosti jako informační a vzdělávací centrum radikálně soběstačného bydlení. 

jinak, kdo byste měl zájem se podívat na dokument o historii zemělodí, o jejich výstavbě a i o tom, jak vznikl název zeměloď, tady je celý dokument včetně českých titulků. architekt odpadu.

ALF

ALF je zkratka pro animal liberation front. jedná se o hnutí radikálních ochránců zvířat (dle different life), zabývající se hlavně přímým osvobozováním zvířat. jsou to ti, kteří vnikají do laboratoří, velkochovů a podobně a zvířata odtud zachraňují. a ano, občas i podpalují laboratoře, zastrašují jednotlivce, aby je odradili od spolupráce s různými firmami páchající násilí a uchylují se k činnostem braným jako násilné. už více než 200 jich sedí ve vězení a jejich tresty bývají neúměrně vysoké. ALF není žádné přímo organizované hnutí, většinou se jedná o menší skupinky lidí, jednajících na vlastní pěst. přesto mají spřátelené organizace, které o úspěších ALF informují. toť v hodně zkratce fakta.

pro mě je spíš zarážející fakt, že někdo, kdo svým chováním přispívá ke smrti a utrpení zvířat, ať už jedením masa, (ne)výběrem kosmetických, úklidových a medicínských produktů, nošením kůže atd. je vnímám jako normální (a morální) a ten, kdo bojuje proti násilí, je obviňován jako terorista. dle mého je legitimní každá akce na záchranu zvířat. ti, co je obviňují z terorismu se rádi ohánějí tím, že porušují zákony. ale nastavení zákonů je jen reflexe většinové společnosti a nevypovídají nic o jejich kvalitě. natož pak o kvalitě společnosti. a radikální (rozuměj bezohledný, násilný) je spíš ten, kdo jakýmkoliv způsobem k utrpení přispívá a ne ten, který se mu snaží zabránit. dále nechápu, proč by konzumování masa nemohlo být postavené mimo zákon stejně jako např. kanibalismus. moje vnitřní zákony jsou mnohem morálnější než ty, které reprezentuje stát. a nevidím důvod, proč bych měla uznávat něco, co je prohnilé od začátku do konce.

historie (bohužel) dokázala, že dobrých cílů se nedá docílit po dobrém. dneska by si jen málokdo troufl tvrdit, že osvobození od otrokářství bylo špatné, přestože nebylo mírumilovné. nebo dosažení volebního práva žen. s ALF je to srovnatelné. někteří lidé vidí jasně důsledky chování většinové společnosti a právě ta je svým chování dohnala k činům. věřte, že kdyby to bylo možné, všichni tihle by rádi dosáhly změny bez jakéhokoliv násilí (v jakékoliv formě). přesto se ALF snaží, aby jejím jednáním nebyli ohroženy lidské životy. bude to znít možná brutálně, ale pokud bych se měla rozhodnout mezi životem tisíce zvířat držených na pokusy a těmi pár lidmi, kteří to páchají, vždy si vyberu život zvířete. to zvíře se rozhodnout nemohlo a nese následky rozhodnutí někoho jiného. proč by je neměl nést člověk, který se rozhodl sám a dobrovolně?

já osobně s ALF souhlasím, podporuji je a mají moje plné sympatie. budu podporovat každého, kdo chrání životy zvířat a jestli je to podle dnešních zákonů terorismus? pak jsem s čistým svědomím terorista. myslím, že jsem konečně pochopila, co mi kdysi prorokoval jeden mladý muž a to, že jsem pankáč a tím vždycky zůstanu.

paul watson (sea sepherd)

kapitán paul watson byl ve frankfurtu našimi západními sousedy zatčen. že vám jméno paul watson nic neříká? paul založil v roce 1977 organizaci sea shepherd conservation society. stále nic? cílem sea shepherd je ochrana mořských volně žijících živočichů. Snaží se zastavit ničení jejich přirozeného prostředí a jejich vyvražďování. sea shepherd využívá všechny dostupné možnosti k vyšetřování a dokumentování všech nelegálních aktivit na moři. V případě potřeby jsou sea shepehrd připraveni přijmout opatření k zabránění této nelegální činnosti. dokonce nasazují své holé životy. 

dnes byl tento velký muž, tento hrdina, zatčen, aby mohl být vydán do costa ricy, kde se v roce 2002 snažili zabránit vyvražďování chráněných druhů žraloků. způsob jejich vraždění byl obzvláště krutý, byly jim usekávány ploutve za živa. sea shepherd byli požádáni guatemalskými úřady, aby zastavily loď jménem varadero a doprovodily ji ke břehu, kde se posádka měla vzdát úřadům kvůli svým ilegálním aktivitám. ale strana se obrátila a když se obě lodě blížili ke břehům, gautemalci sea shepherd začali ohrožovat dělovým člunem a jim nezbylo nic jiného než prchnout do vod costa ricy, následně byli obviněni s ohrožování lodního provozu. posádka lodi varadero měla ještě tolik drzosti lidi od sea shepherd obvinit z pokusu o jejich vraždu, přestože video nahrávky dokazují něco jiného. a dnes, po deseti letech byl paul watson zadržen, aby byl vydán "spravedlnosti".

pro někoho je paul watson ekoterorista, což bezesporu je. ale pro mě slovo ekoterorista není myšleno pejorativně. on je pro mě hrdina. on jako jeden z mála hájí nejen životy mořských tvorů, ale i zákony, které vlády sice často mají, ale jejich dodržování nehlídají, či spíše záměrně ignorují. jedno nechápu: proč je za teroristu považován někdo, kdo brání nevinné, ten který brání zákony a někdo, kdo je vrahem a porušuje zákony není nijak potrestán. náš svět je postavený na hlavu. tímo článkem chci vzdát hold paulu watsonovi a celé crew sea shepherd. díky za takovéhle lidi. 

peter zumthor

mám ráda architekturu. lépe řečeno kvalitní architekturu. a je jen málo soudobých architektů, jejichž dílo by mě natolik oslovilo, že bych si z něho sedla na své ctěné pozadí. u většiny z nich mám pocit, že jim jde jen o prosazení své vize a svého ega a kvůli tomu znásilní místo, účel i estetiku. ne tak peter zumthor. kdysi jsem netrefila na fotku jedné jeho stavby a hned jsem se zamilovala. ta budova byla prostě dokonalá, nebylo jí co vytknout. tak moderní a přesto jako kdyby na tom místě mezi kopci stála od nepaměti. jednalo se o termální lázně ve vals ve švýcarsku. a tím začala moje obsese tímto architektem.

nebudu se tu široce rozepisovat o něm a jeho vizích, jen ve stručnosti nastíním. kdo by si chtěl přečíst o zumthorovi více, doporučuji zde. nejdříve se vyučil truhlařinu, odtud jeho cit pro materiál a precizní provedení. zumthorova architektura je vcelku minimalistická, přesto každá jeho stavba vystihuje duch místa, ať už materiálem nebo kompozicí. skoro bych si troufla tvrdit, že dokonce obojím najednou. další důraz klade na užitnost, tedy každá stavba ideálně odpovídá účelu, ke kterému je určena. peter zumthor vychází z genia loci místa, ke kterému má velký respekt. to je asi důvod, proč jeho budovy mají takovou sílu a hloubku, není namyšlený, ale naopak velmi pokorný. přijde mi, že většina dnešních architektů právě onu potřebnou pokoru ztratila.

dlouho jsem si už chtěla přečíst jeho knihu esejů promýšlet architekturu. bohužel, když vyšla, byla hned rozprodána. a v městské knihovně mají jen jeden výtisk a rezervace byla na minimálně rok dopředu. konečně jsem se tedy k ní dostala a celou dobu mi běhal mráz po zádech, ten člověk je tak neuvěřitelně chytrý, bystrý a úchvatný. pokorný a citlivý. jedná se knihu úvah a esejů hlavně o tom, jak on vnímá architekturu, umění a krásu.

můžeme pátrat po tom, co se nám líbilo na té které budově, na tom kterém místě. jaká vůně byla cítit ve vzduchu, jak zněly naše kroky na tom místě, jak jsme cítili světlo a dotyky materiálu. materiály architekta, naše materiály. všechny je známe, a přesto je neznáme. abychom mohli tvořit architekturu, musíme se naučit zacházet s nimi vědomě, cíleně. toto je náš výzkum. proces vzpomínání. musíme se neustále ptát, co může znamenat použití konkrétního materiálu ve specifickém architektonickém kontextu. správné odpovědi na tyto otázky mohou osvětlit jak obecný způsob používání materiálů, tak i jejich vliv na naše smyslové vnímání. pokud se nám podaří materiál správně použít, dokážeme ho rozzářit.

 

architektura je vždy konkrétní, není abstraktní. plán na papíře není ničím jiným než více či méně odpovídající reprezentací architektury, srovnatelnou se zápisem hudby v notách. hudba musí být interpretována, aby se stala hudbou, architektura musí být realizována, aby se stala architekturou. pak teprve může hudba nebo architektura vzniknout, pak teprve je můžeme vnímat smysly. všechen design začíná premisou této fyzické povahy, smyslnosti architektury a jejích materiálů. zažít architekturu znamená cítit, hmatat, slyšet, vidět. naučit se vědomě pracovat s těmito kvalitami, to je předmětem našeho učení.

veškerý design v mém studiu je dělán s materiály. nepoužívám žádné modely z kartónu, vlastně vůbec žádné modely v konvenčním slova smyslu. jenom třídimenzionální práce v konkrétním měřítku. kreslení plánů také začíná u konkrétních objektů, jinými slovy obrácením procesu idea – plán – konkrétní objekt, což je standardní postup v profesionální architektuře. nejprve jsou vytvořeny objekty, teprve potom jsou nakresleny v určitém měřítku. 

nejlepší řeč, kterou jsem kdy slyšela

dlouho jsem si nenašla čas se na tohle video podívat, protože má něco přes hodinu, ale je to asi nejlepší řeč, kterou jsem kdy slyšela. zamilovala jsem se do tohohle člověka, stal se z něho můj vzor. gary yourofsky - aktivista za práva zvířat.

skleněný pokoj

"rád bych navrhl víc než jen dům" pokračoval von abt. "chci vytvořit váš vlastní svět. pracovat na něm od základů až po interiér, okna dveře, nábytek. vytvořit nejen základní strukturu, ale i jeho tkáně. navrhnout váš život. ne pouze dům, v nemž budete bydlet, ale životní styl." rozevřel dlaně, jako by právě v nich jejich život spočíval. "vaše obydlí bude uměleckým dílem, nad kterým budou lidé žasnout."

skleněný pokoj - kniha, ve které se snoubí fikce s realitou. autor knihy simon mawer při jedné své návštěvě brna na začátku devadesátých let navštívil i funktionalistickou vilu tugendhat. ta ho okouzlila natolik, že neváhal a napsal o ní celý román. v knize se vila sice jmenuje landauer, ale autor věrně popsal vilu tugendhat - obdivuhodnou, vznešenou a nadčasovou. ani na onyxovou stěnu nezapomněl. zbytek románu je fikce. tugendhatovi měli s hlavními hrdiny románu landauerovými společné jen židovský původ továrníka landauera, dobu stavby vily, útěk rodiny do švýcarska a konfiskaci majetku nejdříve nacisty a následovně komunisty. vše ostatní je románová fikce.

já jsem knihu přečetla jedním dechem a líbila se mi na tolik, že jsem si ji vyžádala na ježíškovi. je krásně psaná a je až s podivem, že je simon mawer jako cizinec schopný reflektovat československou realitu tak brilantně. na pozadí příběhu rodiny landauerových se zrcadlí tragédie celého českého národa. román byl v roce 2009 nominován na nejprestižnější knižní cenu anglicky mluvícího světa the man booker prize. kniha by se měla dočkat zfilmování. režisérem by měl být jah hřebejk.