a co vaše oblečení?

jsem holka jako každá jiná a ráda se hezky oblékám. ráda se líbím. textilní firmy a módní blogy nás zahlcují stále novými trendy, obchody přetékají ve švech a vše je takové líbivé. pak už je jen kousek k tomu, aby si člověk domů hrdě nesl nějaký další úlovek, další kořist. kam tím teď mířím? co je na tom špatného? kromě prázdné peněženky a nedostatku místa ve skříni? mnoho je toho špatně.

všichni z nás asi slyšeli o zřícení budovy textilní továrny v savaru, předměstí dhaky v bangladéši, kde o život přišlo kolem 400 lidí, převážně žen a přes 1000 dalších bylo zraněno. od této továrny braly své zboží i firmy zastoupené na našem trhu jako mango nebo united colors of benetton. adidas dlužil od dubna roku 2011 po zavření fabriky v jakartě 1,8 milionů usd 2800 dělníků. až na nátlak veřejnosti, bojkoty a odstoupení dvanácti amerických univerzit od smlouvy s adidasem se na konec podařilo ke konci dubna letošního roku firmu dotlačit k vyrovnání svého dluhu. možná jste i se vy v loňském roce podepsali pod petici žádající vyrovnání nebo alespoň vyjádřili svůj nesouhlas na facebooku na stránce adidasu. H&M se kdysi vypořádávalo se skandálem ohledně dětské práce na bavlníkových plantážích. z téhle bavlny byla vyrobena jejich bio trička. děsivé na tom je, že tenhle řetězec nám vnucuje termíny jako odpovědná móda a greenwashing je základním stavebním prvkem jeho reklamní kampaně. tohle jsou jen ukázky problematiky módního průmyslu.

mezi největší problémy patří dětská práce, mizerná mzda, která často nedosahuje ani minimální mzdy, natož pak existenčního minima a pak samozřejmě nedostatečně zajištěná bezpečnost práce, kdy chybí potřebné ochranné pomůcky nebo jsou naprosto nedostatečné. dále pak příliš dlouhá pracovní doba, kdy není vyjímkou práce více než 400 hodin měsíčně, kde přesčasy nejsou placeny, neexistující pracovní smlouvy, žádné sociální dávky, falšování dokumentace o odpracované době, přesčasech a platech je běžnou praxí, zaměstnancům je bráněno vytvářet odborové svazy a mnoho dalšího. textilní firmy odmítají přijmout odpovědnost s tím, že oni nejsou vlastníky továren a dělníkům nevyplácejí mzdu. jenže to je pravda jen částečně. to oni tlačí své zahraniční dodavatele k neustálému snižování ceny a právě korporace ignorují nevyhovující pracovní podmínky. přitom jejich zisky giganticky rostou. budou-li ceny i nadále klesat, bude podobných katastrof stále přibývat.

jenže jak z toho ven? optimální by bylo přestat kupovat vše pocházející ze zemí globálního jihu, ale řekla bych, že všichni chápeme, že to je nereálné. tak tedy alespoň omezit spotřebu na minimum. a dále podepisovat petice a apelovat na firmy a dávat jim na vědomí své stanovisko. a jak to tedy řeším já? já v podstatě nekupuji nové oblečení, řeším to second handy. nové kupuji jen spodní prádlo a boty. a vyjímečně něco navíc, ale myslím, že minimálně 90% pokryju z druhé ruky. všeobecně jsem dost omezila nákupy. pokud chcete pomoci, podepiště tady bangladesh fire and building safety agreement, což je apel na firmy, 

který nastavuje jasná pravidla a závazky všech relevantních aktérů. mimo jiné také výši finančních prostředků, kterými by měly přispět k nápravě samotné značky. podstatnou roli hrají pravidelné, nezávislé a transparentní inspekce, které mohou dle řady expertů bezpečnost celkem efektivně zajistit. tady můžete podepsat petici clean clothes campaign za důstojnou mzdu a více informací k tématu tady.

jako u všeho je potřeba začít sám u sebe a pochopit, že zodpovědnost je i na nás. že když koupím oblečení ze zemí globálního jihu, stávám se automaticky i já viníkem. proto se mi potom stává, že v obchodě vidím krev na svých rukách a nakonec radši odejdu, aniž bych cokoliv koupila. celý západ se musí naučit chovat uvědoměleji a pochopit, že konzum je cesta do pekel. ale na výše zmíněném adidasu je vidět, že pokud budeme chtít a dáme to dostatečně najevo, věci se mohou změnit. snažím se věřit na to lepší v lidech.

menstruační kalíšek

 

pánové prominou, ale k tomuhle tématu mám potřebu se vyjádřit. protože menstruace je přirozenou součástí zdravé ženy. protože tampony a vložkami dáváme hrozně zabrat životnímu prostředí. protože z vložek a tampónů se uvolňují dioxiny, které jsou karcinogenní a mimo jiné zvyšují riziko rakoviny děložního čípku. asi nemá cenu se zde výrazněji rozepisovat, tady najdete na tohle téma zajímavý a dost obsáhlý článek.

o menstruačním kalíšku jsem věděla už několik let, jenže nikdy jsem nenašla dost odvahy si ho koupit. ale když se pixie s námi podělila o zkušenost s menstruačním kalíškem, řekla jsem si, že dám menstruačnímu kalíšku také šanci. a nelituji.

v dnešní době už je na trhu několik druhů menstruačních kalíšků. jenže jak si vybrat? tady na téhle stránce se dozvíte snad skoro všechno o menstruačních kalíšcích. rozhodovala jsem se mezi moon cup a lunette. nakonec jsem se rozhodla pro moon cup, z jednoho prostého důvodu - má certifikaci vegan. příště bych se ale asi rozhodla pro lunette, prý je měkčí a předpokládám tedy, že se bude jednodušší ho zavést.

už je to několik menstruačních cyklů, co jsem prožila s moon cupem a dneska bych neměnila. začátky byly nejen rozpačité, ale spíš dost těžké. kromě toho, že jsem se dost vyděsila jeho velikosti, měla jsem problémy ho správně zavést. bylo to dost nepříjemné, chvílemi i lehce bolestivé. ale opravdu to chce jen cvik, po dvou třech menstruacích s tím nemám nejmenší problém. také se mi ze začátku stalo, že mi protékal, což ale bylo jen špatným zavedením. ale to jsou asi také jediné nevýhody, které jsem na kalíšku shledala. já menstruační kalíšek vyměňuji jen 2-3x denně, tedy mnohem méně často než jsem musela měnit tampony. menstruační kalíšek není cítit, takže ani nevím, že mám menstruaci. a také se nebojím jakéhokoliv zápachu. a v neposlední řadě ušetřím dost peněz, přes relativně vyšší pořizovací cenu si každý umí spočítat, že tahle investice se brzy vrátí. životnost uváděná výrobci se pohybuje kolem 10-ti let. tady pěkně udělaný video návod, jak se menstruační kalíšek zavádí. pokud se některá z vás pro kalíšek rozhodne, doporučuji se nenechat odradit případnými počátečními neúspěchy, určitě se to vyplatí. já mám tedy jasno, k tamponům se vrátit nehodlám.

kosmetika - díl II.

slíbila jsem v prvním díle věnovaném netestované kosmetice, že se k tématu vrátím a ukážu vám, jakou používám dekorativní kosmetiku. a ukážu vám různé alternativy, další možnosti od firem, ze kterými nemám třeba přímo zkušenost, ale hodlám je v blízké budoucnosti vyzkoušet. upozorňuji, že ne vše je vegan, což většině z vás bude asi jedno. na rovinu říkám, že mám většinu dekorativní kosmetiky od alverde, neboť je levná, dobře dostupná a můžu si ji vyzkoušet. 

podklad:

nemám ráda přímo make-up, ale jelikož mám hodně světlou pleť, ráda jí dodám barvu. dlouhou dobu jsem hledala tónovací krém, který by mi vyhovoval i jako krém. a pak jsem našla něco úžasného, něco dokonalého. podkladový krém (colour supplement) od lush. tahle báze se zamíchá do oblíbeného krému. tím si můžu nastavit intenzitu. v zimě krycí více, v létě méně. jako korektor používám od alverde vlastně make-up camouflage, ale mě skvěle osvědčil jako korektor. momentálně mám pudr od alverde, ale zkusím příště určitě lush.

oči:

z prava do leva a ze shora dolů: oční stíny lush, oční stíny lilylolo, oční stíny the body shop, oční stíny alverde, super volume mascara the body shop, tekuté linky od alverde

považuju oči za to nejhezčí čím mě příroda obdařila a tak si s jejich líčení dám vždy práci. já momentálně mám několikery od alverde. ale určitě bych chtěla zkusit ty z lushe a nebo si objednat lilylolo. linky mám též od alverde a dobře drží. ale s řasenkou je to problém. mám ráda řasenky, které dodají objem a hlavně se nemažou. což byl problém všech přírodních řasenek, které jsem zkoušela. v tomhle nedoporučuji řasenky od alverde, ty se mi vůbec neosvědčily. ale nakonec jsem našla řasenku od the body shop a s tou jsem naprosto spokojená.

pusa: 

z prava do leva: lesk na rty alverde, balzám na rty manufaktura, balzám na rty the body shop, balzám na rty hurraw

většinou používám pouze balzámy na rty, ale na těch jsem závislá. těm už jsem se věnovala v díle I. mezitím se ale změnily moje preference, protože v mém tehdy oblíbeném saloosu je palmový olej a tomu se vyhýbám, ten bojkotoju (důvody si můžete přečíst v tomhle příspěvku). takže nyní používám balzám od manufaktury, hurraw nebo the body shop. hurraw je vegan, ostatní ne, používá se včelí vosk. občas ale přece jen ráda použiji trochu barvy a to mám lesk od alverde, který nevysušuje a docela dobře drží.

ještě většinou používám tvářenku, tu mám od alverde a to je takový průnik tím, co používám na (každo)denní líčení. zatím hledám nějaké laky na nehty, ale s těmi zatím nevím, prý essence netestuje, ale je to neověřené. tedy firma to tvrdí, ale nemají žádnou certifikaci. pro ty, kteří by se sem dostali náhodou, zde je seznam značek, které netestují.

jo a ještě abych nezapomněla, i lubrikační gely mohou být netestované. tady od firmy yes.

mít tak svojí zeměloď

zeměloď (z anglického earthship). zní to jak z nějaké science fiction. a ono to tak vlastně i trochu je. domy, které jsou nejen krásné, ale zcela nulové a ještě k tomu recyklované. (nulové domy jsou ty, jejichž spotřeba tepla pro vytápění se blíží nule a které své energetické potřeby plně saturují ze svých vlastních zdrojů. lepší varianta pasivního domu.) ke všemu jsou tyhle domy stavěny z odpadu. z pneumatik, plechovek od piva, skleněných i pet lahví. nemá cenu se dlouze rozepisovat o tom, jaké problémy měl architekt michael reynolds při výstavbě svých krásných zemělodí. jednalo se hlavně o problémy s legislativou, protože energetickým koncernům se pochopitelně nelíbilo, že on u svých domů nepotřebuje žádnou infrastrukturu. že se jeho domy postarají sami o sebe. i česká republika má svojí zeměloď, zeměnku, která stojí v posázaví a bude sloužit veřejnosti jako informační a vzdělávací centrum radikálně soběstačného bydlení. 

jinak, kdo byste měl zájem se podívat na dokument o historii zemělodí, o jejich výstavbě a i o tom, jak vznikl název zeměloď, tady je celý dokument včetně českých titulků. architekt odpadu.

kosmetika - díl I.

na přání kopřivy se pokusím dát dohromady nějaký přehled kosmetiky, kterou používám. nejprve ale ve zkratce k tomu, proč si tohle žádala zrovna po mně. používám jen kosmetiku netestovanou na zvířatech. více jsem psala kdysi v tomhle článku, ale ve zkratce zopakuji pár věcí, které jak jsem zjistila, lidem nejsou úplně jasné. konečné kosmetické produkty se v evropské unii už několik let nesmějí testovat, ale to se netýká jejich jednotlivých složek. netestovaná kosmetika je tedy pouze ta, kde se používají jen netestované suroviny. další z věcí, která je trochu složitá k zorientování se, jsou různá loga a certifikace. i přírodní kosmetika může být testovaná, to jsou dvě spolu nesouvisející věci. jediná jistota je používat kosmetiku s s tzv. hsc certifikátem a seznam těchto firem najdete zde. seznam obchodů, kde můžete nakoupit naleznete zde. tady je přesná definice tohoto certifikátu, ale stručně tyto firmy nesmějí provádět testování, ani ho zadávat další straně, vše je kontrolováno audity. jediná jistota je držet se těchto značek, přesto musím říct, že jsou i některé jiné, které v dobré víře používám. je to alverde, jejíchž většina věcí je vegan a hlavně je levná a dostupná. pak ještě důvěřuji značkám weleda a lavera, které jsou čistě přírodní a mají označení BDIH a i oni mají ve stanovách, že nesmějí testovat složky a ani pokusy zadávat třetí straně. s tím, že vycházím z předpokladu, že čistě přírodní látky není potřeba testovat. to bylo trochu informací, které si nemohu odpustit a teď k tomu, co používám já.

zlo jménem palmový olej

tenhle orangutan uhořel při vymycování pralesa kvůli vzniku plantáží na získávání palmového oleje

tohle nebohé zvíře, tenhle orangutan zemřel opět pro naše zvrácené potřeby. orangutan je velice inteligentní zvíře, ne málo podobné člověku. orangutan je vysoce ohrožený a je odkázaný na své přirozené prostředí v džungli. jenže deštné pralesy jsou káceny pro potřeby člověka. pro papír a hlavně v posledních desetiletích musí prales ustoupit plantážím na pěstování palmového oleje. kromě toho, že to má katastrofální následky na ekologii celé planety hlavně v podobě zvyšování skleníkových plynů, mnoho živočišných druhů přichází o své přirozené prostředí. já mám za sebe jasno. tady je seznam firem (až skoro dole), které nakupují palmový olej z indonésie a tím podporují ničení naší planety a zabíjení a vymírání ohrožených živočišných druhů. mimo jiné palmový olej nakupuje i marks and spencer. takže moje oblíbené sprchové gely a  deodoranty budu muset opustit a opět hledat někde jinde. kromě toho jsem jim do anglie napsala email se svým stanoviskem. nepodporujte prosím nic podobného a dávejte si pozor na výrobky, kde se palmový olej nachází.

a všimli jste si, jak nám ten orangutan je podobný? jak si chrání obličej? jako člověk?

paul watson (sea sepherd)

kapitán paul watson byl ve frankfurtu našimi západními sousedy zatčen. že vám jméno paul watson nic neříká? paul založil v roce 1977 organizaci sea shepherd conservation society. stále nic? cílem sea shepherd je ochrana mořských volně žijících živočichů. Snaží se zastavit ničení jejich přirozeného prostředí a jejich vyvražďování. sea shepherd využívá všechny dostupné možnosti k vyšetřování a dokumentování všech nelegálních aktivit na moři. V případě potřeby jsou sea shepehrd připraveni přijmout opatření k zabránění této nelegální činnosti. dokonce nasazují své holé životy. 

dnes byl tento velký muž, tento hrdina, zatčen, aby mohl být vydán do costa ricy, kde se v roce 2002 snažili zabránit vyvražďování chráněných druhů žraloků. způsob jejich vraždění byl obzvláště krutý, byly jim usekávány ploutve za živa. sea shepherd byli požádáni guatemalskými úřady, aby zastavily loď jménem varadero a doprovodily ji ke břehu, kde se posádka měla vzdát úřadům kvůli svým ilegálním aktivitám. ale strana se obrátila a když se obě lodě blížili ke břehům, gautemalci sea shepherd začali ohrožovat dělovým člunem a jim nezbylo nic jiného než prchnout do vod costa ricy, následně byli obviněni s ohrožování lodního provozu. posádka lodi varadero měla ještě tolik drzosti lidi od sea shepherd obvinit z pokusu o jejich vraždu, přestože video nahrávky dokazují něco jiného. a dnes, po deseti letech byl paul watson zadržen, aby byl vydán "spravedlnosti".

pro někoho je paul watson ekoterorista, což bezesporu je. ale pro mě slovo ekoterorista není myšleno pejorativně. on je pro mě hrdina. on jako jeden z mála hájí nejen životy mořských tvorů, ale i zákony, které vlády sice často mají, ale jejich dodržování nehlídají, či spíše záměrně ignorují. jedno nechápu: proč je za teroristu považován někdo, kdo brání nevinné, ten který brání zákony a někdo, kdo je vrahem a porušuje zákony není nijak potrestán. náš svět je postavený na hlavu. tímo článkem chci vzdát hold paulu watsonovi a celé crew sea shepherd. díky za takovéhle lidi. 

jak je to vlastně s kůží?

nějak nemám sílu nic pořádného napsat a přitom se toho u mě děje tolik. ale našla jsem něco, o co bych se ráda podělila. tady jsou vyjmenovány snad všechny důvody, proč nenosím nic koženého.

nejlepší řeč, kterou jsem kdy slyšela

dlouho jsem si nenašla čas se na tohle video podívat, protože má něco přes hodinu, ale je to asi nejlepší řeč, kterou jsem kdy slyšela. zamilovala jsem se do tohohle člověka, stal se z něho můj vzor. gary yourofsky - aktivista za práva zvířat.

ne kruté kosmetice

petice proti testování kosmetiky na zvířatech

jsou určité věci, ve kterých jsem naprosto zásadová. a používání kosmetiky netestované  na zvířatech je jednou z nich. kdysi (a už to bude téměř 15 let) jsem se dostala díky infostánku svobody zvířat k materiálům, které mi vyrazily dech. do té doby jsem nikdy nepřemýšlela nad tím, co vlastně v kosmetice je a hlavně jak se vyrábí. jak už to tak chodí, začala jsem pátrat a nacházela jednu hrůzu za druhou. strašné obrázky trpících zvířat jen kvůli hloupému chtíči člověka vypadat co nejlépe. zařekla jsem se, že tenhle byznys podporovat nebudu. začátek byl náročný a já hodiny řešila, co si koupit můžu a co ne. orientovala jsem se velmi špatně a mnoho informací v té době nebylo. lidi si na mě ukazovali jako na cvoka a ani moji rodiče nehodlali moje rozhodnutí akceptovat a já s nimi sváděla dennodenní boj.

je to patnáct let. situace se za tu dobu o dost zlepšila. informace jsou mnohem dostupnější, i v běžné síti drogerií se dají koupit kvalitní produkty, kvůli kterým neumírali nevinní tvorové. je to téma, o kterém se mluví. prý 70% lidí (celoevropsky) si přeje, aby žádná kosmetika nebyla testovaná na zvířatech. a já se ptám, proč si tedy všichni tihle lidé nevybírají jen takovou kosmetiku, která testována není? je to lenost? pohodlnost? asi obojí, ale hlavně je v tom mnoho ignorace. a taky by to vyžadovalo určité úsilí. pokud mě něco opravdu vytáčí k nepříčetnosti, tak fakt, že lidi nechají za sebe trpět ty nejbezbranější tvory a to jen kvůli mladšímu a krásnějšímu vzhledu. pro svojí potěchu.

a jak to tedy s testovanou a netestovanou kosmetikou vlastně je? častá otázka (či spíš výmluva) zní, vždyť se v evropské unii kosmetika na zvířatech testovat nesmí? ano, to je pravda, ale týká se to jen konečných produktů. nikoliv ingrediencí. a plno firem vyvíjí pořád nové a nové látky, to aby ty vrásky byly méně hluboké a aby pleť byla hladší. a tyhle firmy tyto nové složky testují. a většinou právě na zvířatech. přesto, že jsou možné alternativy. evropská unie se tedy dohodla na úplném zákazu testování na zvířatech od roku 2013. nyní se hlavně na tlak kosmetických firem pokouší tento zákaz oddálit. pokud tedy také patříte k těm, kterým není lhostejné, co svým chováním způsobují, podepište prosím petici a řekněte tak ne kruté kosmetice.

a pokud snad patříte k těm, kteří se do téhle doby o tuto problematiku nezajímaly a přesto chcete něco změnit, tady je seznam firem, které netestují na zvířatech. a co je na tom nejlepší, jsou běžně k dostání. já ještě spoléhám na přírodní kosmetiku s certifikátem BIDH, jako např. weleda, lavera apod. před pár dny jsem našla krásný blog růžový chroust, jehož autorka bebe testuje a recenzuje různé kosmetické výrobky. a jen ty netestované na zvířatech.

zamyslete se prosím, jestli má opravdu smysl způsobovat zbytečné utrpení.

ekologická stopa

udělala jsem si malý test a zjišťovala, jaká je moje ekologická stopa - tady si to můžete zkusit. ekologická stopa je uměle vytvořená jednotka, která (zjednodušeně řečeno) určuje, kolik hektarů potřebuje člověk pro svůj život. jednotka v sobě obsahuje vše od získání potravin, dopravu až po odpad, který člověk vyprodukuje. a tady je můj výsledek:

moje osobní spotřeba je 3,7 ha, přitom udržitelná stopa obnáší 1,8 ha. to je smutné, velmi smutné. žiju si tak, jako bychom měly planety dvě. co je ale ještě víc znepokující je fakt, že český národní průměr leží někde okolo 5,7 ha, tedy jako bychom měly 3 a čtvrt planety. jsou věci, které můžu ovlivnit těžko, jsou věci, které ovlivnit můžu. za poslední rok se mi podařilo moji ekologickou stopu snížit asi o půl planety. nedám se, budu se snažit dál. tak schválně, jak dopadnu za rok?