a co vaše oblečení?

jsem holka jako každá jiná a ráda se hezky oblékám. ráda se líbím. textilní firmy a módní blogy nás zahlcují stále novými trendy, obchody přetékají ve švech a vše je takové líbivé. pak už je jen kousek k tomu, aby si člověk domů hrdě nesl nějaký další úlovek, další kořist. kam tím teď mířím? co je na tom špatného? kromě prázdné peněženky a nedostatku místa ve skříni? mnoho je toho špatně.

všichni z nás asi slyšeli o zřícení budovy textilní továrny v savaru, předměstí dhaky v bangladéši, kde o život přišlo kolem 400 lidí, převážně žen a přes 1000 dalších bylo zraněno. od této továrny braly své zboží i firmy zastoupené na našem trhu jako mango nebo united colors of benetton. adidas dlužil od dubna roku 2011 po zavření fabriky v jakartě 1,8 milionů usd 2800 dělníků. až na nátlak veřejnosti, bojkoty a odstoupení dvanácti amerických univerzit od smlouvy s adidasem se na konec podařilo ke konci dubna letošního roku firmu dotlačit k vyrovnání svého dluhu. možná jste i se vy v loňském roce podepsali pod petici žádající vyrovnání nebo alespoň vyjádřili svůj nesouhlas na facebooku na stránce adidasu. H&M se kdysi vypořádávalo se skandálem ohledně dětské práce na bavlníkových plantážích. z téhle bavlny byla vyrobena jejich bio trička. děsivé na tom je, že tenhle řetězec nám vnucuje termíny jako odpovědná móda a greenwashing je základním stavebním prvkem jeho reklamní kampaně. tohle jsou jen ukázky problematiky módního průmyslu.

mezi největší problémy patří dětská práce, mizerná mzda, která často nedosahuje ani minimální mzdy, natož pak existenčního minima a pak samozřejmě nedostatečně zajištěná bezpečnost práce, kdy chybí potřebné ochranné pomůcky nebo jsou naprosto nedostatečné. dále pak příliš dlouhá pracovní doba, kdy není vyjímkou práce více než 400 hodin měsíčně, kde přesčasy nejsou placeny, neexistující pracovní smlouvy, žádné sociální dávky, falšování dokumentace o odpracované době, přesčasech a platech je běžnou praxí, zaměstnancům je bráněno vytvářet odborové svazy a mnoho dalšího. textilní firmy odmítají přijmout odpovědnost s tím, že oni nejsou vlastníky továren a dělníkům nevyplácejí mzdu. jenže to je pravda jen částečně. to oni tlačí své zahraniční dodavatele k neustálému snižování ceny a právě korporace ignorují nevyhovující pracovní podmínky. přitom jejich zisky giganticky rostou. budou-li ceny i nadále klesat, bude podobných katastrof stále přibývat.

jenže jak z toho ven? optimální by bylo přestat kupovat vše pocházející ze zemí globálního jihu, ale řekla bych, že všichni chápeme, že to je nereálné. tak tedy alespoň omezit spotřebu na minimum. a dále podepisovat petice a apelovat na firmy a dávat jim na vědomí své stanovisko. a jak to tedy řeším já? já v podstatě nekupuji nové oblečení, řeším to second handy. nové kupuji jen spodní prádlo a boty. a vyjímečně něco navíc, ale myslím, že minimálně 90% pokryju z druhé ruky. všeobecně jsem dost omezila nákupy. pokud chcete pomoci, podepiště tady bangladesh fire and building safety agreement, což je apel na firmy, 

který nastavuje jasná pravidla a závazky všech relevantních aktérů. mimo jiné také výši finančních prostředků, kterými by měly přispět k nápravě samotné značky. podstatnou roli hrají pravidelné, nezávislé a transparentní inspekce, které mohou dle řady expertů bezpečnost celkem efektivně zajistit. tady můžete podepsat petici clean clothes campaign za důstojnou mzdu a více informací k tématu tady.

jako u všeho je potřeba začít sám u sebe a pochopit, že zodpovědnost je i na nás. že když koupím oblečení ze zemí globálního jihu, stávám se automaticky i já viníkem. proto se mi potom stává, že v obchodě vidím krev na svých rukách a nakonec radši odejdu, aniž bych cokoliv koupila. celý západ se musí naučit chovat uvědoměleji a pochopit, že konzum je cesta do pekel. ale na výše zmíněném adidasu je vidět, že pokud budeme chtít a dáme to dostatečně najevo, věci se mohou změnit. snažím se věřit na to lepší v lidech.

kosmetika - díl II.

slíbila jsem v prvním díle věnovaném netestované kosmetice, že se k tématu vrátím a ukážu vám, jakou používám dekorativní kosmetiku. a ukážu vám různé alternativy, další možnosti od firem, ze kterými nemám třeba přímo zkušenost, ale hodlám je v blízké budoucnosti vyzkoušet. upozorňuji, že ne vše je vegan, což většině z vás bude asi jedno. na rovinu říkám, že mám většinu dekorativní kosmetiky od alverde, neboť je levná, dobře dostupná a můžu si ji vyzkoušet. 

podklad:

nemám ráda přímo make-up, ale jelikož mám hodně světlou pleť, ráda jí dodám barvu. dlouhou dobu jsem hledala tónovací krém, který by mi vyhovoval i jako krém. a pak jsem našla něco úžasného, něco dokonalého. podkladový krém (colour supplement) od lush. tahle báze se zamíchá do oblíbeného krému. tím si můžu nastavit intenzitu. v zimě krycí více, v létě méně. jako korektor používám od alverde vlastně make-up camouflage, ale mě skvěle osvědčil jako korektor. momentálně mám pudr od alverde, ale zkusím příště určitě lush.

oči:

z prava do leva a ze shora dolů: oční stíny lush, oční stíny lilylolo, oční stíny the body shop, oční stíny alverde, super volume mascara the body shop, tekuté linky od alverde

považuju oči za to nejhezčí čím mě příroda obdařila a tak si s jejich líčení dám vždy práci. já momentálně mám několikery od alverde. ale určitě bych chtěla zkusit ty z lushe a nebo si objednat lilylolo. linky mám též od alverde a dobře drží. ale s řasenkou je to problém. mám ráda řasenky, které dodají objem a hlavně se nemažou. což byl problém všech přírodních řasenek, které jsem zkoušela. v tomhle nedoporučuji řasenky od alverde, ty se mi vůbec neosvědčily. ale nakonec jsem našla řasenku od the body shop a s tou jsem naprosto spokojená.

pusa: 

z prava do leva: lesk na rty alverde, balzám na rty manufaktura, balzám na rty the body shop, balzám na rty hurraw

většinou používám pouze balzámy na rty, ale na těch jsem závislá. těm už jsem se věnovala v díle I. mezitím se ale změnily moje preference, protože v mém tehdy oblíbeném saloosu je palmový olej a tomu se vyhýbám, ten bojkotoju (důvody si můžete přečíst v tomhle příspěvku). takže nyní používám balzám od manufaktury, hurraw nebo the body shop. hurraw je vegan, ostatní ne, používá se včelí vosk. občas ale přece jen ráda použiji trochu barvy a to mám lesk od alverde, který nevysušuje a docela dobře drží.

ještě většinou používám tvářenku, tu mám od alverde a to je takový průnik tím, co používám na (každo)denní líčení. zatím hledám nějaké laky na nehty, ale s těmi zatím nevím, prý essence netestuje, ale je to neověřené. tedy firma to tvrdí, ale nemají žádnou certifikaci. pro ty, kteří by se sem dostali náhodou, zde je seznam značek, které netestují.

jo a ještě abych nezapomněla, i lubrikační gely mohou být netestované. tady od firmy yes.

kosmetika - díl I.

na přání kopřivy se pokusím dát dohromady nějaký přehled kosmetiky, kterou používám. nejprve ale ve zkratce k tomu, proč si tohle žádala zrovna po mně. používám jen kosmetiku netestovanou na zvířatech. více jsem psala kdysi v tomhle článku, ale ve zkratce zopakuji pár věcí, které jak jsem zjistila, lidem nejsou úplně jasné. konečné kosmetické produkty se v evropské unii už několik let nesmějí testovat, ale to se netýká jejich jednotlivých složek. netestovaná kosmetika je tedy pouze ta, kde se používají jen netestované suroviny. další z věcí, která je trochu složitá k zorientování se, jsou různá loga a certifikace. i přírodní kosmetika může být testovaná, to jsou dvě spolu nesouvisející věci. jediná jistota je používat kosmetiku s s tzv. hsc certifikátem a seznam těchto firem najdete zde. seznam obchodů, kde můžete nakoupit naleznete zde. tady je přesná definice tohoto certifikátu, ale stručně tyto firmy nesmějí provádět testování, ani ho zadávat další straně, vše je kontrolováno audity. jediná jistota je držet se těchto značek, přesto musím říct, že jsou i některé jiné, které v dobré víře používám. je to alverde, jejíchž většina věcí je vegan a hlavně je levná a dostupná. pak ještě důvěřuji značkám weleda a lavera, které jsou čistě přírodní a mají označení BDIH a i oni mají ve stanovách, že nesmějí testovat složky a ani pokusy zadávat třetí straně. s tím, že vycházím z předpokladu, že čistě přírodní látky není potřeba testovat. to bylo trochu informací, které si nemohu odpustit a teď k tomu, co používám já.

free pussy riot

tohle je dnešní rusko. rusko, které se nikdy nemění. rusko, které zůstává. bez jakékoliv svobody. jedno jestli  car, stalin, lenin nebo putin. všichni jsou stejní. za svobodu slova na 2 roky do vězení. pussy riot i am on you're side. PUTIN... BURN IN HELL!!!!

ALF

ALF je zkratka pro animal liberation front. jedná se o hnutí radikálních ochránců zvířat (dle different life), zabývající se hlavně přímým osvobozováním zvířat. jsou to ti, kteří vnikají do laboratoří, velkochovů a podobně a zvířata odtud zachraňují. a ano, občas i podpalují laboratoře, zastrašují jednotlivce, aby je odradili od spolupráce s různými firmami páchající násilí a uchylují se k činnostem braným jako násilné. už více než 200 jich sedí ve vězení a jejich tresty bývají neúměrně vysoké. ALF není žádné přímo organizované hnutí, většinou se jedná o menší skupinky lidí, jednajících na vlastní pěst. přesto mají spřátelené organizace, které o úspěších ALF informují. toť v hodně zkratce fakta.

pro mě je spíš zarážející fakt, že někdo, kdo svým chováním přispívá ke smrti a utrpení zvířat, ať už jedením masa, (ne)výběrem kosmetických, úklidových a medicínských produktů, nošením kůže atd. je vnímám jako normální (a morální) a ten, kdo bojuje proti násilí, je obviňován jako terorista. dle mého je legitimní každá akce na záchranu zvířat. ti, co je obviňují z terorismu se rádi ohánějí tím, že porušují zákony. ale nastavení zákonů je jen reflexe většinové společnosti a nevypovídají nic o jejich kvalitě. natož pak o kvalitě společnosti. a radikální (rozuměj bezohledný, násilný) je spíš ten, kdo jakýmkoliv způsobem k utrpení přispívá a ne ten, který se mu snaží zabránit. dále nechápu, proč by konzumování masa nemohlo být postavené mimo zákon stejně jako např. kanibalismus. moje vnitřní zákony jsou mnohem morálnější než ty, které reprezentuje stát. a nevidím důvod, proč bych měla uznávat něco, co je prohnilé od začátku do konce.

historie (bohužel) dokázala, že dobrých cílů se nedá docílit po dobrém. dneska by si jen málokdo troufl tvrdit, že osvobození od otrokářství bylo špatné, přestože nebylo mírumilovné. nebo dosažení volebního práva žen. s ALF je to srovnatelné. někteří lidé vidí jasně důsledky chování většinové společnosti a právě ta je svým chování dohnala k činům. věřte, že kdyby to bylo možné, všichni tihle by rádi dosáhly změny bez jakéhokoliv násilí (v jakékoliv formě). přesto se ALF snaží, aby jejím jednáním nebyli ohroženy lidské životy. bude to znít možná brutálně, ale pokud bych se měla rozhodnout mezi životem tisíce zvířat držených na pokusy a těmi pár lidmi, kteří to páchají, vždy si vyberu život zvířete. to zvíře se rozhodnout nemohlo a nese následky rozhodnutí někoho jiného. proč by je neměl nést člověk, který se rozhodl sám a dobrovolně?

já osobně s ALF souhlasím, podporuji je a mají moje plné sympatie. budu podporovat každého, kdo chrání životy zvířat a jestli je to podle dnešních zákonů terorismus? pak jsem s čistým svědomím terorista. myslím, že jsem konečně pochopila, co mi kdysi prorokoval jeden mladý muž a to, že jsem pankáč a tím vždycky zůstanu.

paul watson (sea sepherd)

kapitán paul watson byl ve frankfurtu našimi západními sousedy zatčen. že vám jméno paul watson nic neříká? paul založil v roce 1977 organizaci sea shepherd conservation society. stále nic? cílem sea shepherd je ochrana mořských volně žijících živočichů. Snaží se zastavit ničení jejich přirozeného prostředí a jejich vyvražďování. sea shepherd využívá všechny dostupné možnosti k vyšetřování a dokumentování všech nelegálních aktivit na moři. V případě potřeby jsou sea shepehrd připraveni přijmout opatření k zabránění této nelegální činnosti. dokonce nasazují své holé životy. 

dnes byl tento velký muž, tento hrdina, zatčen, aby mohl být vydán do costa ricy, kde se v roce 2002 snažili zabránit vyvražďování chráněných druhů žraloků. způsob jejich vraždění byl obzvláště krutý, byly jim usekávány ploutve za živa. sea shepherd byli požádáni guatemalskými úřady, aby zastavily loď jménem varadero a doprovodily ji ke břehu, kde se posádka měla vzdát úřadům kvůli svým ilegálním aktivitám. ale strana se obrátila a když se obě lodě blížili ke břehům, gautemalci sea shepherd začali ohrožovat dělovým člunem a jim nezbylo nic jiného než prchnout do vod costa ricy, následně byli obviněni s ohrožování lodního provozu. posádka lodi varadero měla ještě tolik drzosti lidi od sea shepherd obvinit z pokusu o jejich vraždu, přestože video nahrávky dokazují něco jiného. a dnes, po deseti letech byl paul watson zadržen, aby byl vydán "spravedlnosti".

pro někoho je paul watson ekoterorista, což bezesporu je. ale pro mě slovo ekoterorista není myšleno pejorativně. on je pro mě hrdina. on jako jeden z mála hájí nejen životy mořských tvorů, ale i zákony, které vlády sice často mají, ale jejich dodržování nehlídají, či spíše záměrně ignorují. jedno nechápu: proč je za teroristu považován někdo, kdo brání nevinné, ten který brání zákony a někdo, kdo je vrahem a porušuje zákony není nijak potrestán. náš svět je postavený na hlavu. tímo článkem chci vzdát hold paulu watsonovi a celé crew sea shepherd. díky za takovéhle lidi. 

jak je to vlastně s kůží?

nějak nemám sílu nic pořádného napsat a přitom se toho u mě děje tolik. ale našla jsem něco, o co bych se ráda podělila. tady jsou vyjmenovány snad všechny důvody, proč nenosím nic koženého.

tak já si taky řeknu svoje ke zdražování vajec

davová hysterie, zdražují se vejce. český spotřebitel se nechává masírovat bulvárem a k situaci se vyjadřuje kde kdo. a ano, zase padají slova jako, tohle by si jinde nikdo nedovolil, vejce jsou u nás nejdražší a další hloupé plky, kterými se čecháček rád ohání. není to pravda. vejce u nás vždy byla levnější než na západě. předpokládám, že se na tom nic nezměnilo, ale kdo ví, vejce už nějakou dobu nejím, takže ani neznám ceny. co mě ale zaráží nejvíc a také dost deprimuje, je spíš fakt, že se zase češi jen hádají o ceně vajec. ale nikoho už nezajímá, odkud vejce pochází. je mi z klasického českého spotřebitele na blití. tak se schválně podívejte v německu, kterých vajec je v regálech nejvíc? a co si lidé nejčastěji kupují. neznám osobně z němců nikoho, kdo by kupoval vejce nosnic v klecích. taky jich je v nabídce nejméně. většina lidí kupuje od nosnic z podestýlky a velká část dokonce bio. samozřejmě za vyšší cenu. zahraniční spotřebitel je mnohem uvědomilejší a náročnější.

a to vůbec nemluvím o tom, že skutečná hodnota vajec by měla být mnohem vyšší. cena celého průmyslu točícího se kolem masa-mléka-vajec je jen další ukázkou toho nejneuvěřitelnějšího barbarství, kterého je člověk schopen. ceny jsou tlačeny uměle dolů na úkor kvality života zvířete. je pro mě nepochopitelné, že někdo vůbec podporuje něco tak nechutného, jako držení zvířete v pidi kleci, kde se ani nemůže pohnout a jen snáší jedno vejce za druhým. tohle je proti přírodě. tohle je proti mému chápání. tohle je proti mému přesvědčení.

takže bych tady všem, kteří se dohadují o ceně vajec vzkázala: jděte do prdele a když vám to přijde moc, přestaňte ty vejce žrát, zamyslete se prosím nad tím, jestli je opravdu potřeba konzumovat tolik vajec a jestli by nebylo lepší místo kvantity volit kvalitu.

nejlepší řeč, kterou jsem kdy slyšela

dlouho jsem si nenašla čas se na tohle video podívat, protože má něco přes hodinu, ale je to asi nejlepší řeč, kterou jsem kdy slyšela. zamilovala jsem se do tohohle člověka, stal se z něho můj vzor. gary yourofsky - aktivista za práva zvířat.

ne kruté kosmetice

petice proti testování kosmetiky na zvířatech

jsou určité věci, ve kterých jsem naprosto zásadová. a používání kosmetiky netestované  na zvířatech je jednou z nich. kdysi (a už to bude téměř 15 let) jsem se dostala díky infostánku svobody zvířat k materiálům, které mi vyrazily dech. do té doby jsem nikdy nepřemýšlela nad tím, co vlastně v kosmetice je a hlavně jak se vyrábí. jak už to tak chodí, začala jsem pátrat a nacházela jednu hrůzu za druhou. strašné obrázky trpících zvířat jen kvůli hloupému chtíči člověka vypadat co nejlépe. zařekla jsem se, že tenhle byznys podporovat nebudu. začátek byl náročný a já hodiny řešila, co si koupit můžu a co ne. orientovala jsem se velmi špatně a mnoho informací v té době nebylo. lidi si na mě ukazovali jako na cvoka a ani moji rodiče nehodlali moje rozhodnutí akceptovat a já s nimi sváděla dennodenní boj.

je to patnáct let. situace se za tu dobu o dost zlepšila. informace jsou mnohem dostupnější, i v běžné síti drogerií se dají koupit kvalitní produkty, kvůli kterým neumírali nevinní tvorové. je to téma, o kterém se mluví. prý 70% lidí (celoevropsky) si přeje, aby žádná kosmetika nebyla testovaná na zvířatech. a já se ptám, proč si tedy všichni tihle lidé nevybírají jen takovou kosmetiku, která testována není? je to lenost? pohodlnost? asi obojí, ale hlavně je v tom mnoho ignorace. a taky by to vyžadovalo určité úsilí. pokud mě něco opravdu vytáčí k nepříčetnosti, tak fakt, že lidi nechají za sebe trpět ty nejbezbranější tvory a to jen kvůli mladšímu a krásnějšímu vzhledu. pro svojí potěchu.

a jak to tedy s testovanou a netestovanou kosmetikou vlastně je? častá otázka (či spíš výmluva) zní, vždyť se v evropské unii kosmetika na zvířatech testovat nesmí? ano, to je pravda, ale týká se to jen konečných produktů. nikoliv ingrediencí. a plno firem vyvíjí pořád nové a nové látky, to aby ty vrásky byly méně hluboké a aby pleť byla hladší. a tyhle firmy tyto nové složky testují. a většinou právě na zvířatech. přesto, že jsou možné alternativy. evropská unie se tedy dohodla na úplném zákazu testování na zvířatech od roku 2013. nyní se hlavně na tlak kosmetických firem pokouší tento zákaz oddálit. pokud tedy také patříte k těm, kterým není lhostejné, co svým chováním způsobují, podepište prosím petici a řekněte tak ne kruté kosmetice.

a pokud snad patříte k těm, kteří se do téhle doby o tuto problematiku nezajímaly a přesto chcete něco změnit, tady je seznam firem, které netestují na zvířatech. a co je na tom nejlepší, jsou běžně k dostání. já ještě spoléhám na přírodní kosmetiku s certifikátem BIDH, jako např. weleda, lavera apod. před pár dny jsem našla krásný blog růžový chroust, jehož autorka bebe testuje a recenzuje různé kosmetické výrobky. a jen ty netestované na zvířatech.

zamyslete se prosím, jestli má opravdu smysl způsobovat zbytečné utrpení.

who cares?

přemýšlím celý den nad tím, co člověku dává právo rozhodovat o jiných život. s jakou krutostí je schopný se chovat k spoluobyvatelům naší planety. mám pocit, že se na mě ze všech stran valí informace o týrání a zneužívání zvířat pro nemocné potřeby některých lidí. do německa se dováží peří z hus, které škubají za živa. přestože je to zakázané. evropská unie chce opět dovolit testovat kosmetiku  a její složky na zvířatech. kdy jen ta honba za "dokonalostí" skončí? kdy se změnily hodnoty natolik, že je důležitější vzhled, než vše ostatní? a jak může být pro někoho důležitější jeho vlastní vzhled na úkor neskutečných bolestí jiného živého tvora? naplňuje mě to beznadějí a zoufalstvím. vše se ve mně bouří a neslyšně a bez slz pláču. skučím a trýzním se. nechápu tenhle svět a vede to u mě pouze k tomu, že si přestávám vážit lidského života, protože právě člověk může za veškeré utrpení. jsme sobečtí a krutí. prý jsme byli stvořeni k obrazu našeho stvořitele. jestli někdo takový existuje (a já na to nevěřím), musí mít zvláštní smysl pro humor. jako by se jednalo o krutou divadelní hru. fraška v nejhorším slova smyslu. doufám v lepší zítřky. ne, vlastně nedoufám, ale moc po tom toužím. kolikrát se člověku vyplní jeho přání?

osvobození zvířat

konečně jsem dočetla knihu "osvobození zvířat" od petera singera. měla by definitivně patřit do povinné četby. každého. během čtení se u mě střídal vztek, lítost a nepochopení. nepochopení toho, jak moc jsou lidi schopni ubližovat zvířatům. kolik utrpení je člověk schopný způsobit. nejhorší je, že nějakých 90 procent lidstva je toho viníkem. každý, kdo jí maso! kolika lidem je líto opuštěného psa, ale co ty miliony krav, prasat, ovcí, kuřat, krůt a krocanů, co jsou zneužívány kvůli masu? ty deseti tisíce lišek, norků a tuleních mláďat vražděných kvůli kožešinám? ty tisíce slonů, tygrů, lvů a lidoopů vězněných v zoologických zahradách? ty stovky zvířat drezúrovaných v cirkusech? co je s těmi? těm nikomu není líto? a nepočítaně krutě týraných zvířat používaných ve vivisekci? jen pro naše pomalované tváře a hustší vlasy. bezmoc. bezmoc z toho, že tomuhle všemu musím přihlížet. kolik slz už jsem prolila, které žádnému z těm nebohých tvorů nemůžou pomoci. přitom řešení je tak jednoduché. jenže lidi jsou sobci a k ukojení svých primitivních "potřeb" musí týrat jiné. slovo potřeb je záměrně v uvozovkách, jelikož maso opravdu jíst nepotřebujeme, kůži a kožešiny opravdu nosit nemusíme a testovanou kosmetiku používat nemusíme. alternativy existují. a mimochodem, mléko zdravé pro člověka opravdu není.

můj oblíbený citát: "kde se jedná o zvířata, stane se každý náckem... pro zvířata je Treblinka každodenností." (Issac Bashevis Singer)

go vegetarian

není to tak dlouho, co jsem se stala vegetariánkou. vedly mě k tomu etické a ekologické důvody. nedávno v noci jsem si poznamenala následující: "vegetariánství zasahuje do mého života víc, než jsem si myslela. netolerance okolí je někdy nepředstavitelná. nechci, aby kvůli mně trpěli zvířata. není to fér a jelikož nejsou jedinou formou lidské stravy, není omluva pro to je jíst. vegetariánství je právoplatné a já budu konsekventní. proč mám obhajovat já sebe. obhajovat své chování by měli všichni ti, co přispívají k utrpení zvířat. Kdy lidstvo pochopí, že pojídání zvířat je čisté a neomalené sobectví."