paul watson (sea sepherd)

kapitán paul watson byl ve frankfurtu našimi západními sousedy zatčen. že vám jméno paul watson nic neříká? paul založil v roce 1977 organizaci sea shepherd conservation society. stále nic? cílem sea shepherd je ochrana mořských volně žijících živočichů. Snaží se zastavit ničení jejich přirozeného prostředí a jejich vyvražďování. sea shepherd využívá všechny dostupné možnosti k vyšetřování a dokumentování všech nelegálních aktivit na moři. V případě potřeby jsou sea shepehrd připraveni přijmout opatření k zabránění této nelegální činnosti. dokonce nasazují své holé životy. 

dnes byl tento velký muž, tento hrdina, zatčen, aby mohl být vydán do costa ricy, kde se v roce 2002 snažili zabránit vyvražďování chráněných druhů žraloků. způsob jejich vraždění byl obzvláště krutý, byly jim usekávány ploutve za živa. sea shepherd byli požádáni guatemalskými úřady, aby zastavily loď jménem varadero a doprovodily ji ke břehu, kde se posádka měla vzdát úřadům kvůli svým ilegálním aktivitám. ale strana se obrátila a když se obě lodě blížili ke břehům, gautemalci sea shepherd začali ohrožovat dělovým člunem a jim nezbylo nic jiného než prchnout do vod costa ricy, následně byli obviněni s ohrožování lodního provozu. posádka lodi varadero měla ještě tolik drzosti lidi od sea shepherd obvinit z pokusu o jejich vraždu, přestože video nahrávky dokazují něco jiného. a dnes, po deseti letech byl paul watson zadržen, aby byl vydán "spravedlnosti".

pro někoho je paul watson ekoterorista, což bezesporu je. ale pro mě slovo ekoterorista není myšleno pejorativně. on je pro mě hrdina. on jako jeden z mála hájí nejen životy mořských tvorů, ale i zákony, které vlády sice často mají, ale jejich dodržování nehlídají, či spíše záměrně ignorují. jedno nechápu: proč je za teroristu považován někdo, kdo brání nevinné, ten který brání zákony a někdo, kdo je vrahem a porušuje zákony není nijak potrestán. náš svět je postavený na hlavu. tímo článkem chci vzdát hold paulu watsonovi a celé crew sea shepherd. díky za takovéhle lidi. 

bezmezná krutost

Sebráno odsud

teď bude zase následovat jeden hejt na lidstvo. dneska se mi dostala do ruky tahle fotka. tohle tele se narodilo na cestě jeho matky na jatka. a bylo pohozené u cesty. brečím jak malá a nechápu vůbec, kde se může v lidech brát takováhle krutost. já sama za sebe mám čisté svědomí, ale kdy se probere těch dalších 96% lidí. když si vezmu, že téměř každý k tomuhle přispívá, je mi špatně.

strašně často si pohrávám s myšlenkou, jaké by to bylo, kdyby byl nad námi někdo, kdo by tohle dělal s námi lidmi. takže si teď představte, že by vás někdo držel v kleci, kde byste se ani pořádně neotočili, pak vás alespoň jednou za rok znásilnili, po téhle kruté zkušenosti by vám narozené dítě hned sebrali, aby vás mohli okrást o krmení pro něj a nakonec vás poslali přes půl evropy namačkané v dobytčáku na jatka. věděli byste, že jdete na smrt, bránili se a nebylo by vám to nic platné. hmm, trochu dost hnusná představa, že? ale u lidí by nám to vadilo, že? tak proč nás osud zvířat nechává chladnými? kdo z vás někdy viděl ty krásné kravské oči s neuvěřitelně dlouhými řasami? tu něhu, s jakou se kráva stará o své mladě? a tohle jim upíráme. milionům z nich.

96% lidí jsou masozřavci. naprostá většina. naprostá většina z vás tohle podporuje. ano, budu sem tyhle články cpát, alespoň občas. můžete zavírat oči, ale nemůžete říct, že jste to tom nevěděli! přála bych si probudit se ve světě, který by nebyl krutý, kde by se se vším živým zacházelo s respektem a kde by každý život měl význam.

peter zumthor

mám ráda architekturu. lépe řečeno kvalitní architekturu. a je jen málo soudobých architektů, jejichž dílo by mě natolik oslovilo, že bych si z něho sedla na své ctěné pozadí. u většiny z nich mám pocit, že jim jde jen o prosazení své vize a svého ega a kvůli tomu znásilní místo, účel i estetiku. ne tak peter zumthor. kdysi jsem netrefila na fotku jedné jeho stavby a hned jsem se zamilovala. ta budova byla prostě dokonalá, nebylo jí co vytknout. tak moderní a přesto jako kdyby na tom místě mezi kopci stála od nepaměti. jednalo se o termální lázně ve vals ve švýcarsku. a tím začala moje obsese tímto architektem.

nebudu se tu široce rozepisovat o něm a jeho vizích, jen ve stručnosti nastíním. kdo by si chtěl přečíst o zumthorovi více, doporučuji zde. nejdříve se vyučil truhlařinu, odtud jeho cit pro materiál a precizní provedení. zumthorova architektura je vcelku minimalistická, přesto každá jeho stavba vystihuje duch místa, ať už materiálem nebo kompozicí. skoro bych si troufla tvrdit, že dokonce obojím najednou. další důraz klade na užitnost, tedy každá stavba ideálně odpovídá účelu, ke kterému je určena. peter zumthor vychází z genia loci místa, ke kterému má velký respekt. to je asi důvod, proč jeho budovy mají takovou sílu a hloubku, není namyšlený, ale naopak velmi pokorný. přijde mi, že většina dnešních architektů právě onu potřebnou pokoru ztratila.

dlouho jsem si už chtěla přečíst jeho knihu esejů promýšlet architekturu. bohužel, když vyšla, byla hned rozprodána. a v městské knihovně mají jen jeden výtisk a rezervace byla na minimálně rok dopředu. konečně jsem se tedy k ní dostala a celou dobu mi běhal mráz po zádech, ten člověk je tak neuvěřitelně chytrý, bystrý a úchvatný. pokorný a citlivý. jedná se knihu úvah a esejů hlavně o tom, jak on vnímá architekturu, umění a krásu.

můžeme pátrat po tom, co se nám líbilo na té které budově, na tom kterém místě. jaká vůně byla cítit ve vzduchu, jak zněly naše kroky na tom místě, jak jsme cítili světlo a dotyky materiálu. materiály architekta, naše materiály. všechny je známe, a přesto je neznáme. abychom mohli tvořit architekturu, musíme se naučit zacházet s nimi vědomě, cíleně. toto je náš výzkum. proces vzpomínání. musíme se neustále ptát, co může znamenat použití konkrétního materiálu ve specifickém architektonickém kontextu. správné odpovědi na tyto otázky mohou osvětlit jak obecný způsob používání materiálů, tak i jejich vliv na naše smyslové vnímání. pokud se nám podaří materiál správně použít, dokážeme ho rozzářit.

 

architektura je vždy konkrétní, není abstraktní. plán na papíře není ničím jiným než více či méně odpovídající reprezentací architektury, srovnatelnou se zápisem hudby v notách. hudba musí být interpretována, aby se stala hudbou, architektura musí být realizována, aby se stala architekturou. pak teprve může hudba nebo architektura vzniknout, pak teprve je můžeme vnímat smysly. všechen design začíná premisou této fyzické povahy, smyslnosti architektury a jejích materiálů. zažít architekturu znamená cítit, hmatat, slyšet, vidět. naučit se vědomě pracovat s těmito kvalitami, to je předmětem našeho učení.

veškerý design v mém studiu je dělán s materiály. nepoužívám žádné modely z kartónu, vlastně vůbec žádné modely v konvenčním slova smyslu. jenom třídimenzionální práce v konkrétním měřítku. kreslení plánů také začíná u konkrétních objektů, jinými slovy obrácením procesu idea – plán – konkrétní objekt, což je standardní postup v profesionální architektuře. nejprve jsou vytvořeny objekty, teprve potom jsou nakresleny v určitém měřítku. 

jak je to vlastně s kůží?

nějak nemám sílu nic pořádného napsat a přitom se toho u mě děje tolik. ale našla jsem něco, o co bych se ráda podělila. tady jsou vyjmenovány snad všechny důvody, proč nenosím nic koženého.

boloňské špagety

dostala jsem chuť na klasiku. boloňské špagety. tak jsem si je dneska dopřála. se skleničkou šampusu s aperolem. a bylo to výborné, jen jsem zase neodhadla množství a najedl by se z toho regiment vojáků. no, třeba to jednou vychytám a zvládnu si uvařit jen pro sebe.

ingredience:

75 g sojového granulátu

1 cibule

1 mrkev

1 stroužek česneku

1 plechovka krájených rajčat

trocha protlaku

sladká paprika

provensálské bylinky

sůl a pepř

"špetka" hnědého cukru

mleté lněné semínko

trocha rukoly

1) sojový granulát uvaříme podle návodu.

2) mezitím, co se granulát vaří, nakrájíme cibuly na jemno, nastrouháme mrkev nahrubo. na pánvi rozpálíme dostatečné množství olivového oleje a cibuly s mrkví restujeme asi 5-7 minut. někdy ke konci přidáme prolisovaný česnek (ten by se neměl smažit moc dlouho, jinak zhořkne).

3) sójový granulát dostatečně vymačkáme a přidáme k cibuly a mrkvi. dále smažíme. tohle může chvíli trvat, ale v granulátu je dost vody, tak je potřeba, aby se všechna vypařila a granulát byl hezky osmažený.

4) zatímco se směs smaží, dáme vařit vodu a uvaříme celozrné bezvaječné těstoviny podle návodu.

5) přisypeme sladkou papriku a necháme chvilku osmažit, ona se pak krásně rozvine její vůně. kdo má rád pikantní, může přidat chilli podle chuti. já dneska vynechala. přidáme konzervu s rajčaty, malý protlak a provensálské bylinky podle chuti. pokud máte doma "živé", bude to určitě ještě aromatičtější a lepší. já přidávám ještě tak půl kávové lžičky cukru, přijde mi, že zvýrazní všechny chutě. necháme na mírném planemi chvíli probublávat.

6) slijeme špagety, dáme na talíř a polijeme omáčkou, přidáme rukolu na ozdobu a posypeme lněným semínkem. kdo má na drobno nasekané madle, šup tam s nimi.

7) zdlábnout

to jen ukázka toho, jak může veganské jídlo vypadat.a jak chutná? výborně, vřele doporučuji vyzkoušet, třeba jako alternativu.