středa 20. října 2010

poetika snů


kdo byl ten okouzlující chlapec z mého snu? se kterým jsem si tak nepokrytě užívala na všech možných i nemožných místech. přes veškerý erotický náboj sen nepostrádal určitou poetiku určenou milostným románům. naprosté odevzdání se. jistota toho, že mi neublíží. byli jsme si souzeni. tančili jsme v dešti, tulili se k sobě v sychravém počasí, hráli si jako malé děti v mokrém spadaném listí, vydechovali obláčky páry snažíc se vytvořit kroužky, zahřívali si špičky prstů o kalíšky horkého svařáku, seděli zachumláni v mrazu na lavičce a brebentili do úsvitu. snažila jsem se ten prchavý okamžik dokonalého štěstí zachytit. ale přes veškerou snahu mi zazvonění budíku sen vzalo a odneslo do dálav. okamžik protekl mezi prsty. přesto snová nálada vydržela celý den. mile melancholická a zasněná. chtěla bych se s ním v noci znovu potkat. třeba se mi i představí. i když, možná chci, aby zůstal pan neznámý.

jak je možné, že na podzim všude voněla levandule?

0 komentářů:

Okomentovat