čtvrtek 20. června 2013

hastrman

dala jsem na doporučení pixie a půjčila jsem si od ní "zelený román" hastrman od miloše urbana, který získal cenu litera za nejlepší knihu v kategorii próza v roce 2001. nebudu tu psát recenzi ani analýzu díla (ostatně, nikdy jsem v analýzách dobrá nebyla) a to ze dvou důvodů. recenzí vyšlo mnoho a bylo by to plýtvání časem. a také nechci prozrazovat o čem román je pro případ, že by si ho někdo chtěl přečíst. kniha je velmi zvláštní už jen samotným provedením. písmo není černé a také font je dost atypický. chvíli mi trvalo, než jsem si na písmo zvykla, sice se nečetlo úplně lehce, ale určitě je originálnější i estetičtější. román je rozdělen na dvě části, které dělí nejen propast dvou set let, ale také naprosto rozdílný styl. i záložky má kniha dvě, zelenou a modrou. kniha je celá plná protikladů a kontrastů. ať už v jednotlivých postavách nebo v době, kdy se jednotlivé části románu odehrávají. přesto největším kontrastem zůstává styl jednotlivých částí. první část odehrávající se v 19. stol. je romantická, pomalá a chvílemi dost lyrická, stejně jako doba, ve které se odehrává. naopak druhá část je rychlá, agresivní, epická. tyhle dvě části od sebe dělí jen jediný prázdný list. příliš málo na to, abych tak rychle strávila ten šok. takže kniha na týdny putovala zpět do poličky, než jsem se k ní dokázala vrátit. první část byla jednoznačně hezčí, ale až ta druhá dotvořila požitek. další z mnoha kontrastů téhle pozoruhodné knihy. i když jsem byla z téhle knihy dlouho rozpačitá, určitě doporučuji přečíst, patří to jednoznačně k tomu originálnějšímu v naší soudobé literatuře.

které knihy máte rádi vy? či které vás zaujali? a proč? co by si člověk měl určitě přečíst? a proč?

3 komentářů:

Sejra řekl(a)...

Bukowski (velmi originální, místy pornografické, popis lidských duší ze dna společnosti, ale i z vysoké společnosti, nicméně duše stejně šílené)
Remarque (hrůzy války)
Jáchym Topol (hovorové psaní, podivné obrazy, zejména vypíchnu román Sestra)
Filip Topol ( prvotřídní práce s jazykem, autobiografické povídky, vypichuji povídku Cesta na Korsiku)
Václav Cílek (filozofie a náboženství a zeměpis a dějiny v jednom)

K. řekl(a)...

Robert Ruark: Medojedky (vždycky jsem chtěla být na venek Jill Richardovou a když mě nikdo nevidí, tak Barbarou Baynovou)
Sienkiewicz: Pouští a pralesem (obdivovala jsem Staše a taky chtěla projet Afriku a bojovat za svou záchranu)
Milan Kundera: Valčík na rozloučenou (nemilosrdná analýza žen a naprosto bezkonkurenční závěr)
Milan Kundera: Směšné lásky (podle mě velmi cynické, ale pravdivé. Myslím, že Kundera asi moc nemá rád lidi.)
Milan Kundera: Nesmrtelnost (prolínání různých příběhů a historických období)
Mariusz Szczygiel: Gottland, Udělej si ráj, Láska nebeská (zajímavá analýza Čechů a taky se člověk dost doví o Polácích)
Kulhánek: Noční klub (moje vůbec první kniha tohoto žánru a byla jsem nadšená)
Pchu Sung-Ling: Zkazky o šesteru cest osudu (dostala jsem v jedenácti letech a pořád čtu čas od času)
Pavel Kohout: Katyně (z nějakého záhadného důvodu mi rodiče tuhle knihu dali velmi brzy, 13-14 let. Asi ji předtím nečetli. Já byla naprosto fascinovaná.)
To jsou asi knihy, které mě hned napadnou. Plus asi tuna Francouzů, ale o těch jsem psala u sebe.

potvůrka řekl(a)...

Děkuji, až dočtu rozečtené, vrátím se sem a načerpám inspiraci :-)

Okomentovat