mám pocit, že se tenhle blog stal moc otevřeným. byť zde nemám fotku ani jméno, paranoidně se obávám, že někteří moji známí by mohli tento blog číst. proto jsem odstranila vše, co je pro mě důvěrné a nechala jen to, co může být veřejné. tento blog pojede ve změněném módu dál. osobní blog bude přestěhován, jen zatím nevím kdy, natož pak kam.
3 komentářů:
prečo sa všetci obávajú "čo si pomyslia známy?"... neviem, nezdieľam tento názor lebo viem aké ťažké je písať blog bez toho, aby som doň nedala kúsok seba je naozaj ťažké písať tak, aby som som si nešľapala na päty a dávala pozor na to, čo môžem a čo nemôžem uverejniť...
poviem ti, že moja rodina vie, že píšem blog, že som na internete a že ma to robí šťastnou. a poviem, že aj moji známi... neviem, áno, aj ja som sa bála, že čo si pomyslia všetci? a poviem ti, že to berú lepšie ako ktokoľvek mohol očakávať.
dúfam, že sa ti bude dariť aj naďalej, ja som len chcela povedať, že risk je niekedy zisk :).
Kejmy ♥.
Jasně že o tobě někdo ví nebo tě najde.
A co!
Mě našly moje kamarádky z naší studentský party. A co - a jsem ráda, přiblížilo mě to k nim víc. Nic mi nekomentujou, ale sledujou dění. A asi to ani nikomu jinýmu neříkaj. A i kdyby...
Je dost pravděpodobný, že asi dva z mých býv. kolegů o mě taky vědí a mohli by mě číst, kdyby chtěli. Protože kdysi jsem měla své stránky otevřené na počítači, ke kterému se posadili a taky na něm dělali. A co. Myslím, že je to nezajímá.
Být paranoidní na internetu je normální.
Jenže já nestojím o to, aby známí věděli o mých (po)citech, o pro mě dost soukromých věcech. Proto jsem tu anonymně. Psala jsem mnohokrát, že blog jsem si založila jako takovou terapii. A tak bych chtěla aby to i zůstalo. Ve chvíli, kdy budu vědět nebo si alespoň myslet, že jsem sledována, nebudu se vyjadřovat svobodně a tak jak bych si přála. Proto jsem se přestěhovala.
Okomentovat