přemýšlím celý den nad tím, co člověku dává právo rozhodovat o jiných život. s jakou krutostí je schopný se chovat k spoluobyvatelům naší planety. mám pocit, že se na mě ze všech stran valí informace o týrání a zneužívání zvířat pro nemocné potřeby některých lidí. do německa se dováží peří z hus, které škubají za živa. přestože je to zakázané. evropská unie chce opět dovolit testovat kosmetiku a její složky na zvířatech. kdy jen ta honba za "dokonalostí" skončí? kdy se změnily hodnoty natolik, že je důležitější vzhled, než vše ostatní? a jak může být pro někoho důležitější jeho vlastní vzhled na úkor neskutečných bolestí jiného živého tvora? naplňuje mě to beznadějí a zoufalstvím. vše se ve mně bouří a neslyšně a bez slz pláču. skučím a trýzním se. nechápu tenhle svět a vede to u mě pouze k tomu, že si přestávám vážit lidského života, protože právě člověk může za veškeré utrpení. jsme sobečtí a krutí. prý jsme byli stvořeni k obrazu našeho stvořitele. jestli někdo takový existuje (a já na to nevěřím), musí mít zvláštní smysl pro humor. jako by se jednalo o krutou divadelní hru. fraška v nejhorším slova smyslu. doufám v lepší zítřky. ne, vlastně nedoufám, ale moc po tom toužím. kolikrát se člověku vyplní jeho přání?
0 komentářů:
Okomentovat